Život s autismem
Nebuďme lhostejní
Lidí s autismem stále přibývá. Přesto se o této závažné vývojové poruše na veřejnosti příliš nemluví. Nadace VIGO to chce změnit.
Chceme ukázat, že stojí za to pokoušet se zlepšovat situaci osob s autismem a pomáhat jim prožít co nejklidnější a nejplnohodnotnější život.
Jak autisté vnímají svět
V rámci našich výukových programů na školách chceme dětem zprostředkovat zkušenost, kterou mají autisté. Každodenní situace, pro nás zdánlivě banální vjemy, to vše může na osobu s autismem působit velmi silně. Prožít si alespoň pár minut v jejich kůži pomáhá přiblížit se jejich světu.
Rádi bychom, aby se mladí lidé velmi interaktivním způsobem seznámili s autismem a aby se o tento „zážitek“ podělili doma s rodiči a známými tak, aby se řetězovou reakcí dalo vše do pohybu a o autismu se tak dozvěděla spousta dalších lidí.
Zkuste si představit, že vám v hlavě zní hrozný zvuk a vy přitom musíte říct učiteli například text státní hymny. Zvládnete to? Dovedete si vůbec představit, jaké to je slyšet třeba konstantně nepříjemný zvuk a soustředit se při něm na výpočet matematické rovnice?
Z následujících videí je vidět, jaké obrovské množství zvuků a vjemů člověk s autismem musí vnímat a v co tohle všechno může mnohdy vyústit. Prosím přijměte pozvání ke zhlédnutí videí s dívkou jménem Carly Fleischmann, která trpí poruchou autistického spektra. Z těchto videí, které s laskavým souhlasem pana Arthura Fleischmanna – Carlyina otce – používáme také na osvětových prezentacích, je patrné, co všechno člověk s autismem může prožívat. Třetí video ukazuje, co za hroznou úzkost může v osobě trpící autismem vyvolat ulice a její běžný denní provoz.
Jak žít s autismem?
Rádi bychom nejen dětem, ale i dospělým předali co nejvíc informací o autismu a jeho vlivu na lidský život. Následující řádky by vám možná řekl člověk s autismem. Děkujeme, že jejich přečtení věnujete svůj čas.
- Jsem člověk. Jiný, ale pořád člověk.
- Moje smysly jsou odlišné, silnější. To, co vám nevadí, může být pro mě hrozné.
- Prosím myslete na to, že některé věci nezvládnu. Například když na mě voláte z vedlejší místnosti, nejspíš vám nebudu rozumět. Prosím přijďte ke mně a mluvte přímo na mě.
- Nebuďte ironičtí, nepoužívejte dvojsmysly, nepřehánějte zbytečně. Všechno chápu doslova.
- Mějte se mnou trpělivost, když mám problém se vyjádřit.
- Jazyk je pro mě složitý, ale orientuji se vizuálně. Používejte gesta, kreslete. Pak vám lépe porozumím.
- Prosím nezaměřujte se na to, co mi nejde. Zaměřte se na to, v čem jsem stejně dobrý jako vy (třeba skákání na trampolíně, dělání bublin, skládání puzzlí apod.).
- Prosím, pomozte mi se spřátelit. Je pro mě moc těžké se k vám přidat. Pozvěte mě!
- Snažte se přijít na to, co způsobuje moje záchvaty. Já vím, jsou zvláštní a vypadají divoce, ale pro mě jsou stejně strašné jako pro vás. Může je způsobit cokoliv – hluk, světlo atd. Když zjistíte, co mi ubližuje, a odstraníte to, ohromně mi tím pomůžete.
- Přijměte mě takového,
jaký/á jsem.
